Když se potkají dva světy, stane se zázrak. Ten můj se jmenoval Bella.🌲🌲🦌🌲🌲

Přišla ke mně jako malé srnče.  Křehká, nejistá a přesto vedená něčím, co bylo starší než strach.

Jako by věděla, kam patří.

Naše pouto se nevytvořilo náhle.

Rostlo tiše, den po dni, dechem po dechu.

Učila se mi věřit a já jsem se skrze ni učila znovu naslouchat tichu.

Byly jsme nerozlučné – ne proto, že bychom se držely, ale proto, že jsme se navzájem poznaly.

Toulaly jsme se po lukách, kde tráva šeptá paměť země, a lesem, který nás přijímal jako své.

Každý den byl stejný a přesto posvátný.

Čas tehdy nepočítal kroky. 

A pak jednoho dne odešla. Ale její duše nezmizela. 

Zůstala se mnou – v mém dechu, v mém kroku, v tichu mezi myšlenkami.

Je se mnou pokaždé, když se les utiší a svět na okamžik znovu dává smysl.